Ty večery, kdy i nádech bolí,
kdy po slzách je jenom vyschlá cesta,
kdy vím, že spánek nedovolí
najít klid, můj starý sen mně trestá.
Zhasněte konečně hvězdy,
vypněte nebe a s ním i moji duši.
Zbytečně jenom ji zebe.
Zhasněte moje srdce, jak se sluší.
Sfoukněte mého citu plamínek,
vymažte z paměti změť krásných vzpomínek
a na ruce mi navlékněte rukavice...
nastal čas ledu a ve mně ohně není více.
Žádné komentáře:
Okomentovat