S pošlapanou duší
bez hlesu černou tmou se ploužím,
procházím nocí, aniž tuším,
kam dneska hlavu složím.
Jen chladné cvaknutí ostří nůžek
zazní nocí - konečně došlo mi to.
O lásce snít se teď už jenom může..
Odstřihl´s mě. Přiznávám, že je mi to líto.
Dnes sama se sebou se smířím,
mé sny se rozplynou,
odletí s topolovým chmýřím
a v dálce někde tiše zahynou.
Vzpomínky ještě jak uhlíky doutnají,
ač žhavé, na srdci mně zebou.
Vychrstnu na ně vodu, vždyť mě týrají
a k čertu, k čertu s Tebou!
Žádné komentáře:
Okomentovat