Sedíme tiše za stolem,
občas můj pohled Tvoji tvář pohladí,
tajemství je naším údělem,
pouhá Tvá přítomnost mé struny naladí.
Oči mi těkají, namísto předkrmu
pár sladkých slůvek spolkneme,
smějem se, já vlasy z očí odhrnu,
ubrouskem potom úsměvy setřeme.
Zatímco skrýváme rozpaky
a skláníme se nad polívkou,
na kouzelném koberci plujeme nad mraky
jak Aladin se svojí dívkou...
Žádné komentáře:
Okomentovat