je jako kaňka vpitá do oblohy,
do mého okna
svítí jak lampa do výlohy.
Pár písmen z něj přečtu
a na zbytek si beru lupu,
z oblohy sbírám hvězdy, jež
odnesu si v tašce od nákupu.
U ranní kávy
pak rozprostřu je po ubrusu,
vůbec mi nevadí,
že budeš se smát mému vkusu..
Smeteš je na zem,
měsíční psaní načrtneš mi na zádech...
Stále znovu... den za dnem,
každičkou chvíli .. mi bereš dech....
Žádné komentáře:
Okomentovat