Já vím, že nikdy nevystoupím
na nejvyšší horu
a nikdy nepřepluji oceán
možná je to tím,
že věřím na pokoru
snad mám unavené nohy
snad jen malý plán.
A já bych tolik, tolik chtěla
obletět svět pomaličku
jako sametová včela
a v každé zemi kouknout
pod pokličku
na rovníku shrnout
vlasy z čela
a zastavit tam
na chviličku.
Ach, nechat si tak narůst
na lopatkách peří
zamávat křídly
jako Ikaros
bylo by zas léto
na které tak věřím
a já bych měla sluncem
pihovaný nos.
Ba ne, k čemu peří?
Já mám v srdci křídla
těmi vzdálenosti měřím
a ta křídla
zanesou mě
k babičkám na povidla....
Žádné komentáře:
Okomentovat