Stejně, jak se člověk rodí
s dědičným hříchem,
andělovo černé peří
splývá s nočním tichem.
Dostane je na cestu,
vybaven tak přírodou,
že se má stát andělem,
pochopí až náhodou.
Když ho někdo požádá
o pomoc a lásku,
musí jít jak voják,
přes oči černou pásku.
Strachem téměř nedýchá,
vše vsadí na kartu jedinou,
musí chránit svého člověka,
neztratit duši nevinnou.
Tak učí se být andělem,
časem černá pírka ztrácí,
když člověka šťastným udělá,
jak frčky bílé peří se mu vrací.
Žádné komentáře:
Okomentovat