Okno je příslibem nových světů,
za ním je život, tma i zář,
ruce si chladím sklem plným zmrzlých květů,
pod krempou klobouku zahlédnu bledou tvář.
Jen okamžik a zmizí do noci,
láká jak tajemná bludička
do tmy, ze které zírají žraloci,
chvěje se ve mě maličká dušička.
Chvěje se jak malý plamínek,
tvář mi připomene kohosi
z mých dávných něžných vzpomínek,
kdo už ten klobouk dávno nenosí..
Žádné komentáře:
Okomentovat