Ztracená

O zeď opřená
v ztracené uličce vpitá do kamení,
skloněnou hlavu jak hříšník,
co čeká rozhřešení.
S očima dokořán o Tobě sním
a to se nemá.
Na pár okamžiků
zmizíme spolu do ztracena.
Až se mě dotkneš,
zcela jistě vím,
jak pečetní vosk
se roztavím.
Stačí Tvá vůně, dotek pouhý,
jsi věčná inspirace, můj anděl touhy.
Sedím tu na schodech, čekám na anděla,
v ztracené uličce ... ztracená zcela.