Racek

Být rackem, letět daleko,
daleko k neklidnému moři,
mít jenom peří, letět nalehko
tam, kde slunce jako oheň hoří.

A potom dál až za moře,
zvednout se z oběžné dráhy,
navštívit hvězdy nahoře,
optat se, zda jsou zdrávy.

Neohlížet se nikdy zpátky,
zanechat dole na Zemi
minulost plnou jinovatky,
zamknout ji někde v přízemí.

Více se nedat strávit vášní,
raději pírka nežli víru ztrácet,
a nikdy nepochopit tvory zvláštní,
kterým sny dají příliš mnoho práce.

Za slovy nikdy nehledat, co není,
smetí si neplést se stříbrem,
utopit beznaděje v oceánu snění.
Já, osamělý racek, plachtím vesmírem.