V myšlenkách snesu se na Tvoji peřinu,
Tvé oči zavřené jsou cílem, jejž neminu.
Znám je tak dávno, jak se točí Země,
chci hýčkat Tvůj spánek a víčka líbat jemně.
Šeptám Ti slůvka, co říkat se nemají,
nemůžu za to, ze rtů mi létají.
Sníš klidně, jen vráska na čele
občas se usměje ze spaní vesele.
Tisknu se k Tobě, šimráš mě na nose,
odraz nás dvou smím hledat jen v obloze
nebo na průzračné jezerní hladině.
Hodíš tam oblázek a obraz se rozplyne...
Žádné komentáře:
Okomentovat