Dvě kapky na zábradlí lesknou se, každá sama
Každá je sama, snad dočkají se rána
V sobě se navzájem zrcadlí
Na černém kovovém zábradlí
Do svítání vteřiny se vlečou
Než v jedinou kapku stečou
Ta potom ztěžka skane dolů
Ve věčném objetí dvě kapky umřou spolu
A jestli neumřou, vytvoří základ řeky
Která rozemele hory a poteče věky
Možná ze zajetí řeky se pak kapka vysvobodí
Až dosáhne chvíle, kdy hroutí se staré světy a kdy se nové hvězdy rodí.
Žádné komentáře:
Okomentovat