Jsi měsíc, stříbrný peníz
v temnotě noční oblohy,
úchvatný obraz
stvořený bez modelu, bez předlohy.
Jsi z režného plátna měšec
plný barevných fazolí,
voňavá skořice, která můj pláč
zázračně prosolí.
Jsi peří ptáků, když ve větvích
usínají znavení,
s nosem přitisklým na sklo
pokorně čekám,
až dáš mi znamení.
Žiješ z dešťů mých slz,
které jak višně kanou k rtům,
má ústa tiše sládnou,
jsou náchylná k polibkům.
Zanecháváš mě v bouři
Tvým trnem poraněnou.
Jsi svátost, lásko, nenech mě zemřít,
já přijímám Tě na kolenou.
Žádné komentáře:
Okomentovat