Chtěli bychom létat jako ptáci...
jak vlaštovky, které se s jarem vrací.
Zatím...
šetříme dechem, šetříme časem,
šetříme láskou, svázáni lasem,
nemáme sebe pro samou práci,
nemáme nic, ani inspiraci.
A přitom stačí nastavit dlaně,
droboučká vločka snese se na ně -
myšlenka, nápad tvořený vzduchem,
kratičký nápěv zaznívá uchem.
Stačí se zasnít, zastavit chvíli,
uvidíš na dlažbě tancovat víly.
Každý má tolik, kolik chce cítit,
kolik se rozhodne z života chytit.
Neumím šetřit penězi, natož city,
do čela jasný osud mám vrytý.
Nešetřím láskou, kroky či slovy,
snad přijdou někomu vhod... kdo ví?
Únava doráží jak šelma dravá,
pro mě je tahle smrt jistě ta pravá.
Až potom přijdou mi náhrobek setřít,
napsáno bude: neuměla (se) šetřit...
Žádné komentáře:
Okomentovat