Vysoko v mracích spí náš hrad,
v něm zlatý trůn a Ty jsi samet.
Čekáš tam na mě...
.... máš mě rád?
Často se s ránem plížím na med.
Vyhnu se konečně chybám?
Proč šeptám v tichu pokoje,
když Tě tak horečně líbám,
že vše, co mé je, Tvoje je?
Jsem Tvoje celá, Ty to víš.
Co zdává se Ti asi?
Zatímco v klidu sladce spíš
sleduji Tvé chvějící se řasy...
...
Jsem jenom malá lesní včela,
bojím se výšek, trpím závratí.
Kdybych snad někdy uletěla,
tak se už nikdy nevrátím...
Žádné komentáře:
Okomentovat