Kolik tak váží moje touha,
a jak je pevná moje víra,
když noc za nocí je dlouhá,
když denně srdce úzkost svírá?
Což nevíš - žádat lásku anděla
sváže mu křídla docela?
Proč jsi jak tvrdohlavé dítě
říkal to něžné "miluji Tě"?
Bojím se lží ze soucitu
a hlavně ničím neublížit
neklidný spánek do úsvitu..
Co já? Jen polknu, vzhlédnu k mřížím
které mi nedovolí letět.
Proč jen já musím vědět,
co jiní vědět nechtějí?
A co když ubližuješ nadějí?
Co uděláš, až ocitne se
její tvář nablízku té Tvojí?
A budeš vědět, že jen pohlazení
muže v lesklé zbroji,
že jen políbení její vášeň zhojí?
Co uděláš? Přijmeš pod obojí?
Mám strach, že dlouze políbíš jí ústa
a ona zašeptá jen: "Zůstaň.."
Já za sebou pak zavřu tiše dveře,
už nikdy více nenechám se z cesty svést,
utopím se ve své nedůvěře,
už nikdy nechci dotýkat se lásky jako chladných hvězd..
Žádné komentáře:
Okomentovat