Snad vrátíš se ještě,
princi můj na bílém koni,
jenž v provazech deště
pokorně hlavu kloní.
Čekám tu na Tebe - věrná,
stojím za oknem, hvězdy blikají.
Noc byla černější než černá
a první ptáci v parku zpívají.
Napínám uši - chci slyšet klapot kopyt.
Ty se však ztrácíš v prachu.
Necháš mě v klidu hořkost dopít.
Necháš mě napospas mému strachu...
Žádné komentáře:
Okomentovat