Znuděná paní ze ztrát a nálezů,
šedivé oči schované za víčky,
já si jen říkám: "Sem už víc nevlezu."
Pak se však usmála - ve tvářích dolíčky.
A co prý hledám, co že prý postrádám?
Stačí si říct, po čem nejvíc toužívám.
Má tady obojky, klíče a kufříky,
knoflíky, tašky, prádla tři šatníky.
"Co hledám?" na to já... "To byste neměla."
Úsměv mě povzbudí, tak spustím zvesela:
"Barevný kroužek na křídle motýla,
veliký klobouk, když fouká mi do týla...
Měňavou perlu ve škebli z rybníka,
dech, který stačil by, když dlouho utíkám.
V sklenici vody rozpuštěný Vitacit
dvě dlaně spojené, ze kterých můžu pít.
Stébélko trávy z louky za lesem,
co k smíchu nutí mne, když šimrá pod nosem,
nad hlavou napořád kus modrého nebe..."
Paní šla k regálu... vytáhla.. Tebe
Žádné komentáře:
Okomentovat