Jazyk motýla pavího oka
jako pružina z oceli
do květu svlačce u potoka
noří se, jak když vystřelíš
stejně tak noří se do mého srdce
všechna Tvá slova, která jsi mi říkal
ještě když miloval jsi prudce
a mého citu jsi se neodříkal
Za tmavé noci chtěl jsi lásku
a požádal jsi anděla
do vlasů zapletl mu sedmikrásku
když byla jeho křídla ještě doběla
Do malé krabičky zavřu prázdno
převážu stuhou, aniž tuším
kam touhle řekou kdysi krásnou
dopluje schránka s mojí duší...
Žádné komentáře:
Okomentovat