pastelky skládám do věnce,
pastelky řadím do duhy,
Pegasu tisknu do boků ostruhy.
Bodnu, on polekaně vyletí,
spěchám vstříc Tvému objetí.
Zbrklosti meze se nekladou,
zůstáváš navždycky záhadou.
Kde bere se něha Tvých pohybů?
Jsou plné tajemných příslibů...
Mlčím a vím - čím víc k Tobě utíkám,
tím pevněji Tvé dveře zamykám.
Žádné komentáře:
Okomentovat