Láska je přívalový déšť.
Na kůži promokla jsem úvodem.
Dál smáčí mi hlavu, ramena též,
valí se mnou jako povodeň.
Smršť zuří dál.. už není nic jak dříve,
zářím, kapky mi patinu smyly.
Ty jsi ten liják, to Ty jsi ten živel,
však sám barvy ztrácíš, vodou se naředily.
Už pršíš jinak, já zůstávám v naší bouři.
Naposled políbíš mě a v té jedné puse
je příchuť konce. Vědoucně oči mhouříš,
potom ve vzduchoprázdnu - nadechnu se.
Žádné komentáře:
Okomentovat