Podivné ticho zvenku proniká
za okny mlha jako hladká mouka
studené ruce, v očích panika
na zahradě kotě smutně mňouká
okolo mého srdce pluje tíseň
otře se líně o pravobok
potom se splaší, ržá jak stádo klisen
otevřu okno, udělám ke tmě krok
rázem můj zrychlený dech
utíká po hřebenech střech
a zastaví se vprostřed noci.
Tu, na louce z hvězd se pasou
jednorožci útlobocí
se svojí hřívou dlouhovlasou
na mou bílou dlaň jako posel
snesl se velký tmavomodrý motýl
ulehnu do trávy a v rose
utopím všechny nejistoty....
Žádné komentáře:
Okomentovat