Když jsi smutný, mraky jsou plné sněhu,
zastíní temně oblohu.
Chci Ti dát všechnu svoji něhu,
však na tu dálku nemohu..
Chodím odnikud a do nikam,
a bloumám ztichlou ulicí,
pavilon snů dnes zamykám,
v něm cinkají sny vonící.
Co bych to byla za anděla,
který neumí fouknout do dlaní?
Opřu se do těch kouzel zcela
a nádherné sny letí k Tobě do spaní.
Žádné komentáře:
Okomentovat