Jsi moje bolavé svědomí
Jediným pohledem lámeš mou duši
Kolena se mi podlomí
Slova jsou šípy a Tvé rty kuší
Ležím tu sama v nočním tichu
Zoufale toužím cítit Tvá ústa
Nemůžu spát - já, nádoba hříchu
Ve mě se prostírá jenom pláň pustá
Tvá bolest s mým tělem splynula
Chtěla bych pro Tebe být růže čistá
V dešti smýt špínu a stíny z minula
Darovat Tvé lásce netknutá místa
Načalas téma, jež sotva kdy okorá
OdpovědětVymazatve hře, co hrajem tu, herečko, herče.
Zdánlivá pokora pozbývá dekora,
když zpitě vrávorá ta hříšná amfora,
po noci vášnivé změněna v střepy.
Marně ji dramatik klihem slov lepí,
mrtev je Romeo, jenž šípem Amora
strefil se Julii doprostřed terče.
*
OdpovědětVymazat