Jednou, až jejich hvězda zhasne,
pak mořské víly promění se v pěnu.
Zůstanou pro svět i tak krásné..
navzdory tomu přesmutnému věnu
V podobný den duše námořníků dostávají křídla
a v hejnech racků křičí za zádí,
mávají perutěmi bílými jak křída,
před nebezpečím varují, či jenom v slaném větru dovádí
Jeden z těch racků nad mořem si nezakřičí,
jeden tu chybí, nikdo ho nechytí.
Místo něj - uprostřed vln se maják hrdě tyčí,
zažehnu uvnitř oheň a on se do tmy tiše rozsvítí...
Žádné komentáře:
Okomentovat