Bezmocný pláč až do svítání
otisky na okenních sklech
hořící srdce v dlaních
Tvé jméno na mých rtech
Slzy hořké jak pelyněk
ze rtů Tě nesmývají
polykám ten divný lék
jed ze starých zašlých bájí
Pak, když slunce vejde tiše
neslyšně otevře oblohy vrátka
zhluboka připije mi z číše
básnířko bosá, na to jsi krátká...
Žádné komentáře:
Okomentovat