Ve slunečních paprscích skrytí,
oslepená odlesky v jeho očích,
ve kterých souhvězdí se třpytí
a netuším, jak zaútočí.
Jen matný otisk jeho tváře
na pokožce mého ramene,
vším může být bez ztráty svatozáře,
ukrývám pohledy zmatené.
Stokrát jsem slunce přeletěla
na svých pyšných křídlech a neztratila pel.
Jedenkrát zkouším se dotknout zcela,
vím, sežehne má křídla na popel.
Žádné komentáře:
Okomentovat