Tuším, že jednou Ti zevšední
mé pohyby, má opálená kůže,
můj smích, který do uší Ti zní.
Neměj strach, nebudeš mi dlužen...
Však odmítám smířit se s tím,
že drahokamy promění se v smetí
a ač běh života z hloubi duše ctím,
chci si vrýt navždy do paměti
každý Tvůj úsměv, každý nádech,
prstoklad Tvojí ruky na mých zádech...
*
OdpovědětVymazat