Saudade

Do mého srdce projel jsi magistrálou,
vzal jsi je prudkou ztečí.
Když svlékal jsi poslední slupku okoralou,
bylo už pozdě brát do zaječích...

Teď dívám se do Tvého nitra -
do výkladní skříně - s věčným hladem,
s touhou a nadějí, co stane se snad zítra,
s darem či prokletím, které zvou - saudade...

Tvá duše žíznivá jak zem sežehlá sluncem,
něžná a křehká a plná vůní světa,
jak zlatý poklad v čínské džunce,
jak raněný pták, jenž padá a zase k mrakům vzlétá...

Tvá duše září ze Tvých oči zvláštním leskem,
má příchuť snů, které se k ránu v Tobě rodí,
Tvá bolavá duše protkávaná steskem,
steskem tajemným jako v mlze přídě lodí....