Navykli jsme si chodit
vyšlapanými cestami
s trávou nejvýše po kotníky
nezdržovat se smíchem ani slzami
už nevíme, jak se blátem brodit
a když ho projdem, jak potom říct díky
Dost možná proto vesmír zpomalil
zkusíme nahlédnout do svého nitra
jak pod hladinu tůně; co nevidět
roztočí se, pozítří a možná, že už zítra
Zastavil na chvíli, jen aby nabral sil
a venku za okny čeká na nás svět
Krásné
OdpovědětVymazat