Vlastní srdce mě občas studí
těžké touhami jiného času
tlumeně buší mi v hrudi
v Tvé duši touží hledat spásu
nebo jen spadlou řasu
na kraji talíře s hvězdami
Vyběhnu do tmy na terasu
blikají nám nad hlavami
souhvězdí ze zlatých vlasů
víl, a Ty, nikdy ji nevídáš
dávno jsem uvízla v jejím lasu
jako já vůbec ji nevnímáš
tu v Tobě tichou dřímající krásu...
Ohromné ocenění kohosi šťastného i když žijícího zřejmě v nevědomosti.
OdpovědětVymazat