v slunci mu zlatě září křídla
letí jak Paegas puštěný z výběhu
bez uzdy, sedla, bez udidla
neuchopitelný jako sen poutníků
a vzduch je plný jeho výkřiků
Jsi moře, jež má šaty z flitrů
třpytí se jako jiskry mojí touhy
když probouzí se v dalším jitru
od obzoru k obzoru pruh dlouhý -
linka, co dělí nebe od hladiny, oceány objímá
ta modrá linka navždycky mě dojímá
*
OdpovědětVymazat