Do tmy

až na dřeň shořet

a zlomit srdce větru

překročit bludný kořen

marně tápat k světlu

uvnitř mne propast 

ze které mám závrať

v blátě dní po pás

bez nároku na návrat

nevidím přes ledové závěje

do tmy křešu jiskru naděje

Svítání...

 

z večera sklenka nedopitá

všední život skřípe za oknem

venku opatrně svítá

zlatý déšť v zahradě omokne 

kapky jsou krajka do pavučin všitá

o parapet se lokty opírám

pokaždé žasnu a tiše vítám

kouzlo deštivých rán...

Počátek

 

Na počátku světa

ve vzduchu voněla máta a naděje

noc horká po kometách

vesmírného prachu závěje

všechny hvězdy byly na nohou

a gondola měsíce plula oblohou

My byli při tom, Tvá tichá věta

polibek na rameno

tenkrát na počátku světa

šeptal jsi moje jméno

snad někdy si vzpomeneš

bylo jen málo biografů a padal déšť

Cestování

Když se mi usnout nechce

promítám za víčky obrázky staré Číny 

země křehce vyhlížejících ptáků

barevných šupinatých draků

oblohy jako skořápky vejce

země hedvábných šátečků

tajemné voňavé léčivé byliny

nad dveřmi svítíci lampion

dívky pestře oděné do kimon

země bílých grošovaných hřebečků

Listopad

 

Barevný patron listopad

odhodil svoje rozpaky

ptáci táhnou pod mraky 

a listí padá do zahrad...

V základech

 

Jsi tady, vždycky jsi tu byl

bez dotyku mě držel kolem ramen

přede mnou čas na chvíli Tě skryl

jsi mýtus vepsaný na pergamen

klečící u nohou jedné ženy

můj poklad, moje jistota

v kovové skříňce uložený 

do základů mého života

celou tu dobu cítím, celou dobu vím

jsi klíčem k pravdě, klíčem k tajemstvím

Korálky

 

Jsem tady, abych milovala

Tvůj pohled, úsměv, hlas

abych blízko Tebe stála

kdyby vesmír zhas

abych rozsvítila hvězdy

jež nad horami se sklání

našimi smluvenými gesty

navedla Tě na přistání...

Jsem ta, která pro Tebe 

                        skládá neumělé rýmy

Ty jsi ten, kdo korálky našich chvil

                                dělá barevnými...