Řečnická otázka

Kde bývají víly schované
když střechy jsou pocukrované
když z kaluží dělá mráz zrcátka
a hvězdy jsou sladká cukrátka 
rozsypaná v černé obloze
jak ve skleněné výloze
cukrárny nebe?
Komety vozí se v saních,
když chci jenom Tebe?
Podívej, miláčku... Měsíc mám v dlaních...

Vlaštovky

 

Vlaštovky ještě nesedají na dráty

Pihovatí kluci vozí holky copatý

na rámu kola a pusu mají od malin

Za nocí na nebe kreslí létavice

padají, dělají vlny na rybníce

a milenci se vrací z letních kin

Listy kukuřic v poli syčí jako hadi

Slunce už nepíchá, jen tak hladí 

děvčátko v ulici si hraje s kastanětou

Vlaštovky zakrouží nad náměstím

pak uspává je v hnízdech štěstí

a všichni ještě máme v očích léto 

Větrná

Vítr rozhýbal celý dům

Dveře olizuje meluzína

Skryju se pod deku, ani nehlesnu

Za víčky zamknout se a zapomínat

Černou tmou vichr zaduje

Staré vzpomínky se ztrácí v davu

a moje srdce bubnuje

na poplach i na oslavu

Xylofon

Vítr nad střechou na tašky hraje

Slyšíš? Zní to jak xylofon

pod střechou vyhnaní právě z ráje

Ty a já, měsíc jak lampion 

na venkovní lampě zavěšený

nocí zní píseň větru... a vůně ženy

Na dně

Už kluci půjdou pouštět draky
pozvolna léto roztaje

duše vyletí nad oblaky

jak sokol... shlíží do kraje

Dívám se, dívám do krajiny snů 

tráva se ohýbá, větru tiše zpívá

paprsky tisknou poezii do hroznů

a podzim zvolna přihořívá

Réva má v listech slunce obtisknuté,

v kořenech hvězdy, v hroznech písně

jež za nocí pěly víly neobuté

a vůně dešťů prostých tísně

Potom snad na dně každé sklenky

až mladé víno budem pít

najdeme hvězdu, stříbrný plíšek tenký

odlétlý v jiskrách hřebcům od kopyt

Řeč vody

Řeč má tolik krásných slov

apostrofů i apostrof

Poslouchám déšť

Má písmen, že je nespočteš

Každé je jiné, každé jinak zní 

když v kapkách prší na zemi

Ve snu květ bílé něžné orchideje

do mých plavých vlasů zapleteš

Na parapety pro mne vybubnuje

své čerstvé zprávy ranní déšť

Být

Chci být Tvou první myšlenkou
když poslední sen Tě k ránu opouští
z osmdesátých let holkou s čelenkou
a náhlým deštěm na poušti

Chci být Tvou snovou plavovláskou
když mořská vlna o skálu se tříští
a nejvíc být chci Tvojí láskou
tou minulou i příští.....

Zpomalený svět

Navykli jsme si chodit
vyšlapanými cestami
s trávou nejvýše po kotníky
nezdržovat se smíchem ani slzami
už nevíme, jak se blátem brodit
a když ho projdem, jak potom říct díky

Dost možná proto vesmír zpomalil
zkusíme nahlédnout do svého nitra
jak pod hladinu tůně; co nevidět
roztočí se, pozítří a možná, že už zítra
Zastavil na chvíli, jen aby nabral sil
a venku za okny čeká na nás svět

Přistižena

Ve Tvém "miluji Tě"
můžu být žena
zároveň i dítě
jsem přistižena
při lásce

Ve Tvém "miluji Tě"
cítím pevnost
pavoučí sítě
Ty zase křehkost
v každé mé otázce

Čekání

Vidíš? Na oknech stopy deště
šeptej mi do uší
šeptej mi ještě
co nahlas se říkat nesluší

Buď blízko mě, pryč od zlého
tak láskou zkrášlíme si asi
každý den dlouhého
čekání na lepší časy

Provazochodec

Paprsky slunce hladí tašky na střechách
hledám Tvůj úsměv na protějším chodníku
kolemjdoucí vnímám v jejich stínohrách
na zdech domů, kluk odnaproti bere za kliku

Vyčkám a až se Tvoje oči střetnou s mými
najednou nad silnicí vzduchem klene se
neviditelné lano, září barvami duhovými
provazochodec po tom mostě přinese

pro mě dopis. Já ani číst ho nemusím
máš v očích úsměv, co je v nich psáno, vím...

Loďka

Měsíc je loďka v oceánu nebe
za nocí vplouvá do mých snů
hvězdy tam vpustí jen jeho a Tebe
stráží jak včely na česnu

Noc trpělivě souhvězdí rozkresluje
Měsíc je loďka v oceánu
mezi hvězdami černí nebe pluje
jako Ty ze snů zmizí k ránu

Osudy

Tolik dlouhých let žijeme každý sám
naše srdce jsou zavřená v maringotkách
osudů a snad, až jednou hvězdy spočítám
až spočítám je všechny, smím se s Tebou potkat

Zahrada

Noc šelma je a já návnada
pojď blíž a sám tu raději nestůj
Co za lubem má, to je záhada
soumrak zvolna kráčí k městu

a nad střechami slunce zapadá
smířeně, tiše, bez protestů
Má duše je rajská zahrada
pojď, ukážu Ti cestu...

Návraty

Polibek začíná pohledem do očí
pod oknem v ulici nechal jsi mě stát
láska Tě nosí na křídlech, někdy Tě zaskočí
život jde dál, kdo pomýšlí na návrat?

Vše je jak včera - snad zastavil se svět
stojím tu pod oknem, vidím Tě dál
na mě se usmívat, ptáš se, co budeš smět
Tvé tajné kouzlo čas neodvál

Jsi tady a slova jsou zbytečná
důvěrně známý, a přece trochu cizí
když láska je pravá a skutečná
když silná je v srdci, tak nikdy nezmizí

Hlava v oblacích

Sním si,
že stojíš na zápraží
s důvěrou padám
do objetí Tvých paží
tisíce plánů spřádám

jsou po lístkách posbírané
z louky vlčích máků
moje sny zachumlané
v kanafasu oblaků...