Čekání na Tebe

Večerní město je labyrint světa

podoba Tvé tváře ve zdech zakletá

vyhlížím, snad Tě neminu

v duhové koróně měsíce

déšť křtí každou vteřinu

dokud Tě nespatřím na rohu ulice

Spánek

 

Na nebi vypouklý měsíc ušpiněný

hvězdy jsou bublinky uvězněné v ledu 

Mléčná dráha jak koktejl napěněný 

já ochutnat ho nedovedu

Mléčná dráha jak světelná říčka

plují v ní vzdálené hvězdy zlaté

spánek mi něžně políbí víčka

a snové světlo je kropenaté

Tma

Držím tmu v dlaních

je tichá a něžná, až dech se tají

v barvě křídel havraních

vidím hvězdy, jak se třepotají

a v dálce trpělivě čeká

mléčná dráha jak blednoucí řeka...

Smráká se

 

Smráká se

zvon zpívá hluboce do dálky

dny s Tebou

jsou pestrobarevné korálky

Usmívám se, když usínám

jsi jako míchaná zmrzlina

Do tmy

až na dřeň shořet

a zlomit srdce větru

překročit bludný kořen

marně tápat k světlu

uvnitř mne propast 

ze které mám závrať

v blátě dní po pás

bez nároku na návrat

nevidím přes ledové závěje

do tmy křešu jiskru naděje

Svítání...

 

z večera sklenka nedopitá

všední život skřípe za oknem

venku opatrně svítá

zlatý déšť v zahradě omokne 

kapky jsou krajka do pavučin všitá

o parapet se lokty opírám

pokaždé žasnu a tiše vítám

kouzlo deštivých rán...

Počátek

 

Na počátku světa

ve vzduchu voněla máta a naděje

noc horká po kometách

vesmírného prachu závěje

všechny hvězdy byly na nohou

a gondola měsíce plula oblohou

My byli při tom, Tvá tichá věta

polibek na rameno

tenkrát na počátku světa

šeptal jsi moje jméno

snad někdy si vzpomeneš

bylo jen málo biografů a padal déšť