Jaro se nesměle rozvoní
něžné světlo dopadá na stromy
okvětní plátky sněží z jabloní
větve se dotýkají, jako my
Zastav se a můžeš uvidět
ten půvabný pomíjivý svět
Zima pomalu vyklidila krám
stébla trav těší se na kapky rosy
už jenom párkrát zamrkám
v zahradě s kávou sedneme si bosí...
Za oknem se sype sníh
na komíny a na střechy
protějších domů secesních
mezi mé tiché nádechy
Tobě za límec a mezi řasy
za nimiž Tvoje oči zazáří
svět sněží, sněží do krásy
schází mi Tvoje prsty na tváři...
Podívej se na svou dlaň
Co stát se má, se staň
Podívej se líp... v Tvé ruce
Držíš křehký svět mého srdce