Návraty

Polibek začíná pohledem do očí
pod oknem v ulici nechal jsi mě stát
láska Tě nosí na křídlech, někdy Tě zaskočí
život jde dál, kdo pomýšlí na návrat?

Vše je jak včera - snad zastavil se svět
stojím tu pod oknem, vidím Tě dál
na mě se usmívat, ptáš se, co budeš smět
Tvé tajné kouzlo čas neodvál

Jsi tady a slova jsou zbytečná
důvěrně známý, a přece trochu cizí
když láska je pravá a skutečná
když silná je v srdci, tak nikdy nezmizí

Hlava v oblacích

Sním si,
že stojíš na zápraží
s důvěrou padám
do objetí Tvých paží
tisíce plánů spřádám

jsou po lístkách posbírané
z louky vlčích máků
moje sny zachumlané
v kanafasu oblaků...

Ptáš se, co chtěla bych pod stromeček?

Výlet, třeba jen na otočku
třpytivou sněhovou vločku
vůni dálek a atmosféru starých časů
v krabičce od zápalek pramínek Tvých vlasů
úsměv, co každý den mi zkrášlí
a ... prosím, převaž mi to mašlí...

Listopadová

Listopad mží do světa snů
v trávě do květů sedmikrásek
za některých nocí prostě neusnu
tiše mží do promlčených lásek...

Dunaj

Slunce na vodu shlíží líně
odlesky paprsků na hladině
mění řeku v noc plnou souhvězdí
v blýskavé šperky, které
víly si navléknou na svá zápěstí
Když lodě tiše plují šerem
tak někdy se jim poštěstí,
že smí se řídit vílím návěstím...

Skleněnky

Někdy dvě skleněnky v dlani
znamenají loučení
některé věci nejsou k mání
některé věci člověk nezmění

a ať se jak chceš bráníš
zbydou jen dvě skleněnky v dlani

O brýlích

Na klíně se Ti uvelebím
a jako kotě začnu příst
tak připadám si jako v nebi
čtu, Ty obracíš mi v knížce list

Když příliš často pletu slova
cítím se trochu provinile
Ty řekneš tónem, ve kterém se toužím schovat:
"Miláčku, už budeš potřebovat brýle..."

a k sobě blíž mě přivineš.
Víš, Lásko, bez Tebe čas neplyne...