O brýlích

Na klíně se Ti uvelebím
a jako kotě začnu příst
tak připadám si jako v nebi
čtu, Ty obracíš mi v knížce list

Když příliš často pletu slova
cítím se trochu provinile
Ty řekneš tónem, ve kterém se toužím schovat:
"Miláčku, už budeš potřebovat brýle..."

a k sobě blíž mě přivineš.
Víš, Lásko, bez Tebe čas neplyne...

Zpověď

Kam až moje paměť sahá
pojí nás tenké pevné nitě
křižujem se ve svých drahách
a já jsem vinna, miluji Tě

Přiznávám všechno ve zpovědi
skládám slova jak oblázky
jsi řešením, jsi odpovědí
na všechny  moje otázky...

Ukolébavka

Za noci poslouchat dešťové kapky
klapají po římsách jak podpatky ulicí
některé do trávy šlapou jak kočičí tlapky
ve vlastním rytmu skrápí město mlčící

Cvakají do oken chvílemi hlasitě
jak sekretářka do klapek psacího stroje
nešťastným pavoukům padají do sítě
v okapech zurčí jak potok plný nepokoje

Na tom starém psacím stroji
píšou mi psaní o tom, že někde spíš
dešťové kapky do slov se spojí
budou Ti šeptat a Ty je uslyšíš

a možná, až spočítáš několik beránčích stád
pak možná tam v dálce snad... budu se Ti zdát...

Svačina

K ránu se probouzím, když vstáváš
do termosky teče horká káva
ospalý odcházíš do svítání
mé polibky k svačině si neseš v dlani

Citronová

Moje místa a citronová zmrzlina
s příchutí z dob, kdy jsem byla nevinná
tma jako přečtenou stránku den otočí
chtěla bych... některé dny ať nekončí...

Letní malování

Na modrém nebi od letadel a andělů
cesty jak bílé pruhy a proužky
užívej toho blankytného nátěru
vychutnej léto plnými doušky

Něčí

Vždycky jsem chtěla, než budem dospělí
abys byl kluk, co nosí mi květy
a až se trochu osmělí
objeví se mnou neznámé světy

Kluk, který o mně všechno ví
zná moje přání a niterní svět
každou mou pihu, moje tajemství
ten, který všechno bude smět

Znám Tvoje oči od nepaměti
jejich pohled a úsměv mě léčí
chtěla bych vědět, tak jako ví děti
chtěla bych vědět, že jsem něčí