Střela

Jsem zbloudilá střela
která našla cíl
Tvou lásku bych chtěla
pumpuje sílu do mých žil
a moje srdce pro Tvé bije
jsem zbloudilá střela
jsem pusa od Julie

Leden

Lednová obloha, když se rozpláče
vločky cukrují střechy jak koláče
pak toužím číst pár slov, pár řádků
které jak déšť z okvětních plátků
se snášejí do všedních dní
a do snů všech Julií...

Naděje

Osud a hvězdy nic mi neprominou
chybí mi klid, chybí mi jistota
copak je pouze mojí vinou
že se tak klikatí stezky mého života
že moje cesta vede jen samou divočinou?

Okamžik spočinu, než dalších úkolů se zhostím
na chvíli vale dám chmurám
hned zase vyrazím plná pochybností
jak tenká pupeční šňůra
naděje pojí mě s budoucností

K půlnoci

Měsíc se v oknech zrcadlí
za chvíli obejde náš dům
půlnoc se přehoupne přes zábradlí
jak výpravčí dá zelenou snům

Ať v dalším roce najdeme, co zdá se ztracené
i když se život někdy vzpírá,
co nestihli jsme, v klidu doženem
naše naděje ať nikdy neumírá

Ať nedojde nám nikdy, nikdy dech
a časem plachtíme jak ptáci na křídlech...

Letošní vánoční

Vánoce čisté jak sněhové vločky
hebké jak kožíšek kočky
co se za komínem prochází
příští rok prostý nesnází
plný nadějí a krásných chvil
všechny dny něžné jak kroky víl

Zase láska

V noční tmě myšlenky a v nich náznak
poznání, v očích štěstí slzy
Láska je, světe, půvabný zázrak
Láska se nikdy neomrzí...

Jaký jsi?

Schovaná do řádků
čtu si Tě pozpátku
Jaký Tvůj hlas má vlastně zvuk?
Jaké sny jsi měl jako malý kluk?

Na kterém boku večer usínáš?
Jak moc mě vlastně znáš?
Kolik úsměvů pro mě asi máš
jestlipak se ještě někdy červenáš?