Před usnutím...

Nechám si spadnout u košilky ramínko
zavřeš oči a já potom snáz
po Tvých dlaních půjdu pěšinkou
cesta je dlouhá, my máme čas
a až se venku bude stmívat
spi, moje Lásko, já se budu dívat...

Jak to je..?

Den za dnem moje smysly vplétáš
do závojů šeptaných lichotek
sám se v nich ztrácíš, k mrakům vzlétáš
když svatý grál zdá se být na dotek

Důvěra láká ze skrýší tajemství
a dávné vzpomínky v paměti zasuté
o kterých jenom naše srdce ví
v novém světle teď berou mi dech

Láska není jen náklonnost k druhému
není to touha, není to jenom cit
je jediná a nepodobá se ničemu
láska je neschopnost bez toho druhého žít...

Když jsem s Tebou

Když jsme spolu, čas plyne kolem nás
na neviditelných perutích
vnímám jen známý tichý hlas
a Tvoji pusu s něžnou příchutí

Pohledy očí jsou vábničky
co lákají mne do osidel
stahují nenápadně svoje smyčky
čas klouže bez pohybu křídel

Tóny v Tvých slovech se chvějí
jak světélka na moři ozářeném měsícem
ze všech chvil tyhle mám nejraději
šťastná, že právě teď a tady jsem

Srdce mi prudce buší a potí se mi dlaně
divoce tluče v hrudi, však bez bolestí
jak někomu, kdo tváří v tvář stojí nečekaně
velkému nebezpečí anebo velikému štěstí

Symboly

Symboly lásky nakreslím na zástavu
jen podej mi obě ruce
a neztrácej, prosím, hlavu
stačí, když ztratíš srdce...

Touhy

Vlastní srdce mě občas studí
těžké touhami jiného času
tlumeně buší mi v hrudi
v Tvé duši touží hledat spásu
nebo jen spadlou řasu
na kraji talíře s hvězdami
Vyběhnu do tmy na terasu
blikají nám nad hlavami
souhvězdí ze zlatých vlasů
víl, a Ty, nikdy ji nevídáš
dávno jsem uvízla v jejím lasu
jako já vůbec ji nevnímáš
tu v Tobě tichou dřímající krásu...

Na dně

Dívám se občas na dno moře
když moje dobrá víla
myslívá na mě víc než spoře
když mě má hvězda opustila

Občas tam na dně moře za bezútěšných dnů
vídám začarované klenoty mých snů...

Umění

Ozvěna kroků na dláždění
Náhle jsi pryč, ta prázdnota mě mučí
Loučení je umění,
kterému se nikdo dokonale nenaučí...