Kdo ví...

Kdo ví, kolik žalu ještě okusím...
Jestli musíš, pak si tedy pluj
Kdybys mě zase rozbil na kusy
tak už mě, prosím, neslepuj...

Slunovrat

Za záclonou se mihlo cosi
Dnům jako každý rok dal mat
Zas delší noci se prý nosí
To přišel letní slunovrat

U konce s dechem

Jenom tři tečky... polknutí
němé otázky, jež nikdo nezodpoví
Ach, tolik slov s hořkou příchutí,
která už nikdy nevyslovím.

S dneškem se moje rány zajizvily
jsem písní na rtech věčných tuláků
a cítím, že nemám už dost síly
na střemhlavý let... a konání zázraků...

Plátno

Noc je malíř. Pocákal štětcem nebe
Tu a tam šmouha v podobě mraků
Nic naplat, je to trochu rebel
Nad hlavou přelétne pár nočních ptáků
Do souhvězdí náramné výjevy noc vnese
To nejkrásnější plátno nad ránem rozplyne se...

Návraty...

Dnes jako kdysi tajil se mi dech
když přede mnou byl svět divukrásný
Na místech, kde létají na křídlech
duhoví motýli, vlaštovky a sny....

Ráno

S ránem se město nadechuje
lidi proudí jeho tepnami
letadlo oblohou pluje
vysoko, vysoko nad námi

Nad sousedovým domem krouží čáp
vrzají parkety v mém bytě na míru
kohoutek kape kap kap kap...
Naslouchám zvukům vesmíru

Staré časy

Věřím, že s námi jde dál i to, co zdá se, že se ztrácí
některá vzpomínka trvá a z duše stále tryská
vyneste nápis ke hvězdám, nebeští ptáci
že se mi po těch starých časech stýská...