Po čem ženy touží

Obtiskni mi své rty na rameno
na víčka, na tváře, na řasy
šeptej, že jsem Tvůj osud
opakuj tiše moje jméno
udělej, co žádný muž dosud
miláčku, umyj mi vlasy...

Odpusť

Odpusť mi moje pochyby
když právě nejdu s Tebou ruku v ruce
a moji zbrklost, když mě políbíš
odpusť mi moje neklidné srdce...

Území

Přemýšlím, kolik pus Ti dlužím
Nikdy je nestačím vrátit, zdá se mi
Konečky prstů na Tvé kůži
značkuji svoje území....

Zajatec

Rýmy ušité horkou jehlou noci
k myšlenkám šťastným nechť Tě svádějí
Okouzlí Tě a zajme do své moci
můj příliv zveršovaných nadějí...

Měsíční moře

Stojím na Zemi a na dohled
visí bledý Měsíc nad stromy
je moří plný na krajích i uprostřed
tajemná, slaná, hořká i sladká - jako my

Moře zpěněné
   jak moje krev, když miluji Tě
Moře jasu
   když nadšená jsem jako dítě
Moře touhy
   když jsi v dálce a já sním
Moře oblaků
   v kterých mám hlavu, když Tě zřím
Moře vln
   to když se s námi houpá svět
Moře okraje
   slyším ho zpívat hlasem kastanět
Moře klidu
   když spočineme v objetí
Moře poznání
   když duše spolu odletí
Oceánem bouří
   proplujem v noci a on se potom změní
v Jezero snění
   za ranního kuropění

Mám plán - své úzkosti a stovky marných bojů
dnes na Měsíci utopit v Moři nepokojů

Málo

Někdy.. někdy stačí málo
Doteky a usnout na Tvé paži
Přikrytá jen kašmírovou šálou
Aspoň jednou ten okamžik zažít

Potom duši nechat stoupat prudce
Slyšet ji znít jak struny v klavíru
a vnímat euforii svého srdce
Jsi jediný můj ostrov vprostřed vesmíru...

Bezesná

Spánek prý je šedesátinou smrti
spím tolik, až divím se, že žiji
bloudím v odlehlých spánku čtvrtích
a snová víla už měsíce mne míjí