Tváře

Večer si vyjdeš opuštěnou cestou
v sychravé matné záři
mlhy zvolna usíná město
v něm nespočet lidských tváří
Lidí, kteří snad chtěli říct pár vět
Ty v každé té tváři jsi spatřil svět

Peřina

Nad ránem tiše jako zloděj
ukradnu půl hodiny spánku
má peřina se chystá na východě
celá se zahalím do červánků

Zatoulaný

Zase se Tvoje kroky zatoulaly
projel jsi všemi vzdálenými městy
dnes ve větru mi slzy osychaly
a večer vyšly pro mne všechny hvězdy

Když hvězdy tančí

Voda se chystá být zrcadlem hvězd
když ony tančí za oponou soumraku
když se nás noc co noc pokouší svést
s jim vlastní grácií, s křehkostí náznaku

Večerní čtení

Bývá mi smutno, tak mě chraň.
Když s podzimem noc se dlouží,
na kůži cítit Tvou teplou dlaň
- jediné, po čem teď toužím.

Já za to na dobrou noc Ti budu číst
třeba povídky od Čechova.
Pokaždé usneš, než otočím třetí list...
Pro Tebe přečtu je ráda znova.

Večerní imprese

Křídel racků plachý šum
stříbřitá prška nad mořem
v srdci čirý nerozum
nesmělý měsíc tam nahoře
Na pláži spousta tajemných otisků
co divoký vítr vepsal do písku...

Poezie

Knoflíkovou dírkou v modré blůze
propadni do vesmíru mých pih
propadni kůži bílé jako sníh
jako já propadám poezii Tvé chůze