Posedlá

Kde jsi Ty, je nejmagičtější místo na Zemi
Zas tančím zahradou s rozpálenými tvářemi
Uprostřed ledna večerní vzduch voní létem
To jsem já! Posedlá Tebou! Posedlá světem!

Hádky

Jen srdce člověka zná vlastní hněv
V zrcadle Tvých očí spatřuji svoje hříchy
Stydím se, útočím, topím se v jejich tmě
Tak hádky vznikají - z pouhé pýchy

Vítr

Vítr přestal cuchat peří ptákům

přešel z fortissima do čerstvého vánku

s večerem prolistoval atlas mraků 

nechal jej otevřený u červánků

Panorama

Dívám se do neznáma,
do vlažné rozpité noční tuše
v dálce se rýsuje panorama
neobjeveného vesmíru Tvých tužeb

Sny

Co Tě znám, mezi mraky jak plachetnice plují sny
Jsou všude kolem a nádherně voní,
na louce v podobě zlata na stvolech divizny
Jak kapky deště třpytí se ve hřívách koní
Děkuji, že jsi, žes nikdy nepolevil
Není snů bez toho, kdo by je snil...

Ticho

Ticho... čelo pokryté krůpějemi...
Že můžu vstát, jen předstírám,
sražená v ringu obličejem k zemi,
ztracená ve vesmíru.. umírám

Chci Tě

Jsi matador na koridě, v očích vášeň zakletou,
pro kterou milovat Tě chci a nikdy nepřestat
Máváš přede mnou rudou muletou.
Chci Tě a je mi jedno, co to bude stát.