Čarodějnice

Pomalu mraky přitečou do údolí,
ohně už hoří a je v nich moře mystiky.
Není tu nikdo, kdo mou bolest uchlácholí,
kdo umlčí mé němé výkřiky...

Co bude ráno, netuším.
S tmou smutek vkrádá se do duší,
v příšeří vyvstane na nich každý šrám.
Za některých večerů je člověk neúnosně sám...

Pihy

V zahradě se vrba v něžných vodopádech
větví orosené trávy dotýká
dnes v souhvězdí drobných pih na Tvých zádech
chci všechny hvězdy spočítat..

Na hladině mého srdce
proplouváš... oči zavírám...
Drž mne pevně, miluj mne prudce.
Bez Tebe... denně umírám....

Večerní déšť

Vzduchem voní pokosená tráva,
padá rosa, první hvězda mává,
do sklenky na hladinu vína
z Tvých očí září světlo, které nezhasíná..

Vlaštovky protnou křídly mraky,
nastane večer - nebude ledajaký.
Hvězdy budou pršet jak květy leknínů
milenkám do dlaní a do klínů...

Napořád

Obtáhni dlaní kontury mých zad,
prsty rozehraj mé tělo jako pikolu,
ten pocit do mé kůže vepiš napořád,
jako se vryje monogram do kůry topolu...

Slabiny

Známe své slabé stránky
V noci je dnes špetka mystiky
Políbím něžně Tvoje spánky
Spolykám tiché výkřiky...

Znám Tvoje slabé stránky
Znáš dobře mé, a to zcela..
Jak starou věštbu od cikánky
tuším, vím - víc, než bych chtěla...

Pošeptám svá slova do tmy potichu..
pokoj jen mlčí.. a mně není do smíchu...

Nástup noci

Noc už sem vstupuje, neklepá,
v majáku zažehl strážce svíci,
na hladině obraz hvězd větru se neleká
a naděje je tak vzrušující...

Nechte si do snů svítit oblohu
tu černou lampu plnou souhvězdí.
Nic lepšího dnes popřát nemohu,
než cinkající hvězdy pro štěstí.

Šeptem

Hvězdy si šeptají,
že na okno kreslím Tvoje jméno...
malíčkem.. zlehka, potají...
Do rána bude pláčem oroseno...