Hotel na měsíci

Sleduji tajemný pětník v černé obloze.
Tváře mu zbledly, jak by je kdosi polil mlíkem;
někdy se skrývá za mraků přehozem.
Tam vlevo, kousek nad rovníkem,

to není jenom tečka, to je víc,
vždycky, když koukám na Měsíc,

vidím tam nápis písmem zvláštně skloněným
navždy do kamenného pláště vrytý,
září tam pro mě jasnými písmeny,
ačkoli hvězdářům je skrytý.

O krasopisu na Měsíci často zdá se mi,
když v oknech zhasnou světla svící.
Kdybych snad nenašla své místo na Zemi,
tak mám svůj malý hotel na Měsíci.

Místečko pro sny, zapomnění a něžný hvězdný déšť,
místo pro návraty a cokoliv si vzpomeneš...

Přání

Starý rok láme se jako led na rybníce.

Křupne to, na nebi zahoří létavice,

čas zlomí se jako uschlý prut,

kéž ze srdce nám nezbude jen suť.

Ať dny neplynou nikdy hluše,

láska nechť spasí naše duše..

Ať naděje vždy máme plné ruce

a život nechutná nám trpce.

Každému jeho šálek kávy,
ke kávě samé dobré zprávy,
do hvězdného nebe šťastný vzlet,

příznivý vítr lodím do plachet.

Svědomí

Jsi moje bolavé svědomí
Jediným pohledem lámeš mou duši
Kolena se mi podlomí
Slova jsou šípy a Tvé rty kuší

Ležím tu sama v nočním tichu
Zoufale toužím cítit Tvá ústa
Nemůžu spát - já, nádoba hříchu
Ve mě se prostírá jenom pláň pustá

Tvá bolest s mým tělem splynula
Chtěla bych pro Tebe být růže čistá
V dešti smýt špínu a stíny z minula
Darovat Tvé lásce netknutá místa

Pod jmelím

Sněhové hvězdy tma rozsvěcí
Ve vánočním království zimy
všechno se může stát
Stýská se, ale chci zůstat nad věcí
Budu si večer pod víčky
šeptat: Má mě rád...

Odevšad slyšet je zvonků zvonění
Zlatavým jiskřením jehličí ševelí
Celý dům lesem se provoní
Lásko má, chtěla bych polibek vtisknout Ti pod jmelím...

Až

Až budeš sám,
až budou padat vločky
                   na okenní rám,
až políbí Tě první noční
                   hvězda na čelo -
                           jako já,
až ucítíš, že jasné nebe
                          ztemnělo,
až běloučký den zahalí se
                            v plášť,
vzpomeň si na mě,
             na moje oči
                a na to, že mě máš...

Pláč

Tlumené vzlyky pod dekou
tlukoucím srdcem jenom neprobudit den
před sebou ještě cestu dalekou
pro předem nesplněný sen
vlasy barvy vybledlé svatozáře
prsty v křeči zabořené do polštáře

Bůh

V mlhovině znavený po další ze svých cest
odpočívá, louská jádra hvězd
Mé rozpraskané srdce vidí
Bůh - obyvatel suterénů a lidí