Díky

Díky, že jsi, že mě držíš zkrátka
vidíš mě nahou, bez pozlátka,
že stojíš tam, kam padám
a mlčíš, když se hádám.
Že mě rozesměješ, když mám strach
a marně bloudím v pochybách.
Občas však trochu váhám
v očích mě slzy tlačí
rukama na duši sahám
a nevím, o co kráčí.
Jsi blázen, když si myslíš,
                                 že mi stačí
noc co noc znavená
                                 usínat na bodláčí...

V mracích

Vysoko v mracích spí náš hrad,
v něm zlatý trůn a Ty jsi samet.
Čekáš tam na mě...
                       .... máš mě rád?
Často se s ránem plížím na med.
Vyhnu se konečně chybám?
Proč šeptám v tichu pokoje,
když Tě tak horečně líbám,
že vše, co mé je, Tvoje je?
Jsem Tvoje celá, Ty to víš.
Co zdává se Ti asi?
Zatímco v klidu sladce spíš
sleduji Tvé chvějící se řasy...
...
Jsem jenom malá lesní včela,
bojím se výšek, trpím závratí.
Kdybych snad někdy uletěla,
tak se už nikdy nevrátím...

Slunce

Nad moře k slunci vzlétnout
letět nad bílou pěnou
nad hladinou pokaždé jinou
a přitom nezměněnou

Tys moje slunce, před nímž klečím
a které nikdo nezastíní
neboť jen Ty rozumíš mé řeči
jenom Ty vidíš, co míjeli jiní

Před Tebou skláním hlavu a skládám zbraň
jen Ty smíš vnořit své prsty do mých ran

Život

Stárneme a v ústech verše s námi
mění se, mutují, na cestě pustinami
v ústech usychají sliny
my stárnem sami, i když s nimi

Stárneme a s námi naše řádky
a někdy není chvíle
          ohlížet se zpátky

Stárneme a s námi naše básně
pomalu šednou
           i když dřív nám zněly krásně

Stárneme a také naše lásky
a někdy celá léta
           zdají se být smutná

A všichni víme
- bez nadsázky -
           že o to víc nám život chutná...

Ruce

Zdalipak víš, jak voňavé
hladké jsou Tvoje ruce?
Na hřbetech chmýří zlatavé
jak proužky slunce na antuce.

Ještě mi teple dýcháš na záda,
mé vlasy zlehka vískáš.
Nepřiznávám to nerada -
mně už se dávno stýská...

V mlze

Zahrada celá v bílé mlze,

jak v krajkách z mořské pěny.

Otevřu okno, zhluboka nadechnu se,  

zašeptám - v krajce je díra od ozvěny.. 

A možná je to jenom finta,
pojednou z mlhy hejno racků stoupá

- jak přízrak - loď kapitána Flinta
v mé zahradě se houpá.

Mořského vlka, myslím, budu znát.
Pod bílým vousem usmívá se,
v košilce dovolí mi u kormidla stát,
snědýma rukama mě chytí v pase.

Svatomartinská

Svatý Martin chystá se do polí
od koňských podkov hvězdy mrholí jiskří a potichu blýskají se v oranžovém svitu lampy u silnice