Hvězda

Než tento prchavý svět opustím
zaplatím účty - nevím čím...
stejně si nevzpomenu, co mi dal
a nemám v plánu hledat dál

V souhvězdí Malého psa v temnotě
daleko někde ve své nahotě
tam drobná něžná hvězda září
posílá naději a úsměv lidským tvářím

Její svit tu na Zemi vidím
ještě se jejím světlem řídím
a ona možná nebyla a není...
světlo proudí jak pověstí vyprávění

Brečím tu opřená o zídku u průjezdu
Jsem blázen - jen ten by oplakával hvězdu...

Schránka

Jazyk motýla pavího oka
jako pružina z oceli
do květu svlačce u potoka
noří se, jak když vystřelíš

stejně tak noří se do mého srdce
všechna Tvá slova, která jsi mi říkal
ještě když miloval jsi prudce
a mého citu jsi se neodříkal

Za tmavé noci chtěl jsi lásku
a požádal jsi anděla
do vlasů zapletl mu sedmikrásku
když byla jeho křídla ještě doběla

Do malé krabičky zavřu prázdno
převážu stuhou, aniž tuším
kam touhle řekou kdysi krásnou
dopluje schránka s mojí duší...

Posílání mraků

V létě o polední pauze
oblohou plují oblaka
poslal jsi obraz Mickey Mouse -
a podívej: Orel nese beránka!

Po nebi za mnou pluješ
v podobě načechraných mraků
co chci, to pro mě namaluješ -
Sněhurku a k ní sedm draků

Z rukávu taháš zázraky
jak mocný čaroděj
zaháníš noční přízraky
a s nimi černou beznaděj

Dáváš mi klid, dáváš mi sílu
když někdy i na slunci mě zebe
padla jsem náhodou na zlatou žílu -
jsi moje soukromé nebe

Přívalový déšť

Láska je přívalový déšť.
Na kůži promokla jsem úvodem.
Dál smáčí mi hlavu, ramena též,
valí se mnou jako povodeň.

Smršť zuří dál.. už není nic jak dříve,
zářím, kapky mi patinu smyly.
Ty jsi ten liják, to Ty jsi ten živel,
však sám barvy ztrácíš, vodou se naředily.

Už pršíš jinak, já zůstávám v naší bouři.
Naposled políbíš mě a v té jedné puse
je příchuť konce. Vědoucně oči mhouříš,
potom ve vzduchoprázdnu - nadechnu se.

Třídění veršů

Mraky dnes plují pomalu
měsíc dorůstá
přikládám ke rtům píšťalu
rosa mi padá na ústa

Oheň se jasně rozhoří
jiskry se rozletí s bludičkami
mé verše tiše hovoří
v plamenech září jako drahokamy

My

Jsi magnet, já zmatená střelka,
jsi med v mém čaji, já ledy, které tají,
jsi dravý přítok a já modrá řeka,
jsem hedvábná hladina, jež čeká.

Nejednu bouři jsme spolu přestáli,
buď kompasem, já střelkou, která se ustálí.
Kéž Tvá dravá voda poklidnou řeku nemine.
Bouřlivě vstoupí .. v mém proudu se rozplyne...

Stuhy

Za šedých dnů vstoupil jsi do mé knížky,
když psala jsem stránku dva tisíce šedesát.
Stuhy našich osudů hladím prstovými bříšky,
ony poletují větrem - chtěla bych je učesat.

Vlní se, proplétají a vesele se jejich trasy klikatí,
jsou jako duha, hladce kloužou v dlaních.
Teď se mi zdá, že šedé dny se nikdy nevrátí,
barvy mění se a samy svazují se květy na nich.

Ty´s malíř a já stužka jemně fialová,
svým štětcem barvy na paletě mícháš,
něžně pak vnášíš do mých barev slova
- hned zasychají, jak zlehka na ně dýcháš.

Barevné stuhy vlají jak vlasy mořské sasanky,
proud času splétá je, šisuje a skládá.
V každé jedné vetkané jsou krásné hádanky.
Pojď, přisedneme k sobě a budeme hádat..