Samota

Měsíc a hvězdy - mí poslední věrní
když noc barví oblohu kostní černí
jako by samota dna neměla
proudí a protéká mnou docela

Hvězdy, já, Ty - každý sám
napospas vydaní jsme tmám
jen sličný měsíc koupe se a stříbří rosu
chtěla bych sílu mít - povalit i osud

Mapy

Po celém zálivu na hladině

rozprostřelo se tisíce hvězd.
Vyhřátou vodou ryby plavou líně,
podle souhvězdí nechají se vést.

Rozlož mapy, už je čas,
ukaž mi Mléčnou dráhu,
dnes probudí se to nejlepší v nás.
Teď tady nejde o odvahu.

Mé rameno se zlehka Tvého dotýká,
plánujem trasu vesmírem, kde hvězdy tiše zvoní,
za víčky si tu cestu navždy zamykám
jak mapu k pokladu a Tvé polibky voní...

Čistírna

O čem sní asi motýl, když tančí
foxtrot na květech mandloní?
Když slunce podobné pomeranči
nad hory se nakloní?

Oblohou táhne hejno divokých husí,
z oblaků křídla moc jim sluší,
jen přivřu oči a zamávat jim zkusím...
Léto je krásnou čistírnou duší.

Ve sprše

Tvé něžné pusy dopadají
v podobě kapek na mou kůži
vpíjí se do ní a možná se mi jenom zdají
stojím tu mokrá, počítám, kolik kapek dlužím

Za sprchu Tvých polibků posílám dík
jsem v jejich sladkém objetí a Ty tušíš.. víš
až dopluješ po mém těle nad rovník
Bermudský trojúhelník objevíš

Dveře

Na cestě mým vesmírem
otevřela jsem spoustu dveří
dřevěné i zdobené safírem
a taky ty, za nimiž skrývalo se černé peří

Nikde v mapě, v mých náčrtcích
nestálo, co za nimi dřímá
kde číhá jaký zloděj srdcí
jen rovná záda a hlavu držet zpříma

Pak přestala jsem otevírat dveře
dlouhý čas bloudím po cestách
někdy mi úzkost hrdlo sevře
a divný, prapodivný strach

U cesty zase dveře stály
vzala jsem za kliku navzdory zásadám
zvaly mne dál, jen trochu zavrzaly
rozhlédnu se, dech sotva popadám

V studené kryptě kamenného chrámu
jak posel smrti černý anděl stál
vím jen, že noc v té chvíli ustoupila ránu
on nade mnou svá křídla rozpínal

Venuše

Mívám chuť žárlit na Venuši,
když na obloze zazáří,
že nemám úsměv, co jí sluší,
že má své místo ve snáři.

Tak žárlím na tu hvězdu malou,
každý sní o Venuši tisíckrát.
Ráno mě najdeš nevyspalou.
Komupak já se budu zdát?

Úplněk

Až měsíc doroste v temnotě nočního nebe

spadne mi k nohám a zacinká jako mince

zvednu ji - na ní vyražený dopis od Tebe -

hodím ten peníz u kostela do krabice

stařičké žebračce, která se přede mnou sklání
pak vejdu portálem do kostela, s sebou si nesu přání...

Postojím chvíli, od země chlad stoupá
něčí teplé ruce mi zakryjí zezadu oči
cítím Tvou vůni a svět se se mnou houpá
v hlavě mi zní zpěv varhan, všechno se točí
Já se neobrátím, už nevnímám závan zimy
jen své horké prsty propletu s Tvými.