Taxikář

Dala bych království jen pro Tvůj smích
Vyvěrá z hloubky větší než řeky pramen
Je jako koncert slavíků ve větvích
Hebce mě objímá kolem ramen

Nauč mě životu, lásce, smíchu,
Obklop mě něhou, umím jak kotě příst
Nauč mě splynout v nočním tichu
Budu Ti s úplňkem potichu verše číst

Nemohu platit zlatými pruty
Jen svoje srdce v dlaních mám
Řekni, že stačí to, nebuď krutý
Vezmi mě, lásko - ke hvězdám...

Jediná

Alespoň jednou bych si přála,
aby na jedné ze svých cest
můj tulák ze snů, utkaný z hvězd,
mne objal, aby mu v očích touha hrála.

Jen jednu noc snít v teple jeho objetí.
Chtěla bych vědět, jaképak to je,
nechat se spoutat jeho tělem jako pečetí,
celou tu jedinou noc cítit, že mne miluje...

Chci

Chci věřit v červnové svítání
Chci usínat s kouzelným kamínkem u srdce
Lehce Tě pohladit po skráni
Políbit bolístku, co nosíš na ruce

Chci zavřít oči a spatřit Tě pod víčky
Přinést Ti v náruči kytici bodláků
Do písku obrázek načmárat malíčky
Dýchat Tvou vůni a smát se Tvým rozpakům

Chtěla bych stát se leknínem na vodách
Chci být Tvým polštářem, když večer zíváš
Obejmout Tě a nepustit k Tobě strach
Chci sladkou písní být, kterou zpíváš

Malá lež

Když jsem šla ráno k Tobě,
usedl motýl do mých vlasů -
     babočka kopřivová.

Miluji v téhle roční době
letních hlasů
     přilétnout za Tebou zas a znova,

nechat se líbat
     Tvými ústy,
nechat se laskat
     Tvými prsty...
...
Že mě tou lží ústa nezebou,
     dech se tají.
Tak brzy, jak já chodím za Tebou,
     babočky nelétají...

Harfa

Tělo je harfou mojí duše,
struny se chvěly, tys usedl a hrál,
srdce jsem cítila, jak kluše,
nabírá rychlost, klus mění se v cval.

Ten pohled bezedný mě dožene.
Ústy jsi nesliboval nic,
mé zorničky tak překvapené,
když prozradil jsi víc...

Tvé prsty pak svou něhu skryly
chladné a cizí hrály studeněji
a struny praskly, jen některé mi zbyly,
nevím nic, nic nevím o naději.

Pak už jen ticho, ani pár vět,
jen slzy střídám s nádechem.
Tak tedy končí svět, tak končí svět.

Bez velkého třesku, jen s tichým povzdechem.

Přijď

Přijď, Lásko, za oknem hoří svíčka,
ležím tu sama, zavřená víčka,
plamínek moje verše stráví
a marně čekám na Tvé zprávy.

Umírám denně a bez Tebe to bolí,
mám srdce v kleštích, sevření nepovolí.
Jsi perla vylovená z mořských hlubin,
léčivý kámen, tajemný rudý rubín.

Tvé prsty tančí v mých vlasech jako ve strunách,
když nejsi se mnou, cítím strach,
mé prázdné dlaně v nočním šeru zebou..
sevři je ve svých.. ach..zestárnout s Tebou...

Úsměv

Probuď se, lásko, nespi už,
po nebi se rozpíjí černá tuš
a v ní se třpytí kapky rosy,
co každý večer vzpomenou si,
kde nechalo je chladné ráno,
když měl jsi ještě rozespáno...

Otevřeš okno - tma je tu,
můžeš si teď co chceš přát.
Copak nevidíš kometu
bláznivou rychlostí se hnát?
Vítr Tě polechtá po tváři
zabořené v bílém polštáři
a Ty se usmíváš...
a víš, že když Ti bude zima na nohy,
přikryju Tě kusem oblohy...