Hořká

Když souhvězdí jsou skryta v mracích,
to pláče tulák po hvězdách.
Právě se ze svých výprav vrací
a ve vlasech má hvězdný prach

Když on je smutný,
zhořkne mléčná dráha z čokolády,
marcipán planet přestane být chutný
a komety se obracejí zády

Až ze svých poutí bude zpátky,
až vypláče se z jeho bolu,
přijdu mu naproti vesmírnými vrátky,
tu hořkomléčnou dráhu sníme spolu

Puzzle

Svět je plný rozházených dílků
skládanky našich dnů
plný na kolena padlých snílků
kladoucích k sobě střípky snů

Skládáme pomalu i chvatně
každý dle svého obyčeje
skládáme od krajů, někdy matně
a někdo skládá jenom obličeje

Někdo dle návodu a někdo podle fantazie
někdo skládá poslepu a někdo od srdce
obrázek pohne se a vlastním životem si žije
někdo staví podle plánku k jiné skládance

Někdo potřebuje přesné instrukce
skládáme životy z příběhů i věcí
aby dílky zapadly do pevné konstrukce
přitom my všichni jsme stavitelé křehcí

A já až v tichu dnešní noci vím,
co v mém obrázku jasným písmem stojí
že Ty jsi voda na můj mlýn
Ty jsi chybějící dílek do té mojí...

Vodě hladkost
Ptákům volnost
Andělům lásku

Tulák

Málo ho vídám
marná sláva
zahlédnu jeho stín
za druhou hvězdou zprava

Zamává na mě
svou bílou dlaní
něžné sny vklouznou
do mého spaní

A mléčná dráha z hvězd
upečených dozlatova
ta dráha copatá
věčného tuláka zase schová

...

Když umírá anděl
lehne si, čeká
až voda přestane
proudit v řekách
až moře nebude se
prostírat do daleka

Zavřené oči,
semknutá víčka
nechce už víc
myšlenky hýčkat
jen slza steče
jak tichá říčka

Být něčím snem
ve dne i v snění
nic menšího smyslem
pro anděla není
než v každém nádechu
pocítit něžné chvění

Leží a čeká
a ve chvíli příští
jeho dech ztratí se
v tmavém bludišti
moře se dál prostírá do dálky
a vlna se o břeh tříští

Město

Za nocí kráčím po střechách
pokrytých pálenými taškami
město je plné siluet domů
a temné nebe nad námi

Město poskládané jak origami
je tiché a svítí do daleka
proudy světel vlní se
jak hladina a její řeka

Sedám si za komíny a
ohřívám si ruce zkřehlé
pak pohne se cosi
v domě protilehlém

Tam v přítmí svíček za  oknem
kde na parapetu vločky tají
stojí dva stíny - on a ona,
stojí tam spolu a rty se zlehka dotýkají.

Ukolébavka

Anděl spal dnes na hladině
oceánu Mléčné dráhy,
přikrývkou mu hvězdy byly,
hřály a on spal tam nahý.

Kolébal ho jemný vánek,
oblékl ho do peří,
trochu pírek slétlo na Zem,
smutný ten, kdo nevěří.